🕊️ Odpuštění: rituál Ho’oponopono
- Lukáš Valeš
- před 5 dny
- Minut čtení: 2
„Cítím, že mě to pořád drží. Ale nevím, jak to pustit.“
„Chci odpustit, ale pořád mě to vevnitř bolí.“
„Neumím si odpustit, co jsem udělala.“
Odpuštění není slabost. Není ani zapomnění. Odpuštění je vědomý, vnitřní čin odvahy. Rozhodnutí, že už nechceme dál nést tíhu bolesti, viny nebo křivdy. Je to krok k uzdravení – nikoli druhého, ale sebe sama.
🌿 Co se děje, když neodpustíme?
Některé rány zůstávají otevřené dlouho. Ne proto, že by se nedaly zahojit, ale protože je znovu a znovu držíme při životě svými myšlenkami, výčitkami, bolestnými vzpomínkami.
Když neodpustíme:
stále se k situaci vracíme v hlavě, i když jsme jinde,
zadržujeme v těle napětí, které se stává chronickým,
v emocích se vytváří hořkost, stud, výčitky, frustrace,
naše přítomnost je zastíněna minulostí.
„Když se držíš hněvu nebo bolesti, je to, jako bys pil jed a čekal, že zemře ten druhý.“
Ale odpustit neznamená říct, že to, co se stalo, bylo v pořádku. Znamená to říct: „Už to nemusí určovat můj život.“
🧘♀️ Meditační večer: Cesta k odpuštění
Na tomto večeru vytváříme prostor, kde se neřeší rozumem, ale cítí srdcem. Kde nemusíš nic vysvětlovat. Jen dýchat, cítit, uvidět a možná – pustit. Pomocí jemně vedené meditace a jednoduché, ale hluboké metody Ho’oponopono tě provedeme procesem vnitřního uvolnění.
🌺 Co je Ho’oponopono?
Ho’oponopono je starý havajský léčivý rituál, jehož síla spočívá v prosté, ale hluboké síle čtyř vět:
Omlouvám se.
Prosím, odpusť mi.
Děkuji.
Miluji tě.
Tyto věty můžeš říkat:
sám sobě, pokud cítíš vinu, stud, odmítnutí,
někomu druhému, kdo ti ublížil nebo koho jsi zranil ty,
svému tělu, svému vnitřnímu dítěti, životu.
Nejde o to, že musíš věřit každému slovu hned. Jde o to otevřít srdce aspoň na kousek. A dovolit si být znovu celistvý.
🌀 Co všechno se může během meditace otevřít?
vzpomínky, které jsi dlouho potlačoval
slzy, které nebyl čas vyplakat
přijetí toho, co už bylo – bez odporu
V této bezpečné praxi nejde o výkon, ale o pravdu.
💔 Proč je někdy tak těžké odpustit?
Protože:
odpuštění v nás otevírá zranění, která jsme pečlivě zakryli,
bojíme se, že tím popřeme, co se stalo,
máme pocit, že když odpustíme, vzdáváme se vlastní důstojnosti,
nebo se bojíme, že se znovu zraníme.
Ale skutečné odpuštění není akt slabosti. Je to projev síly – rozhodnutí přestat dál krvácet ze staré rány.
✨ Co si z večera můžeš odnést?
Úlevu – první nádech po letech vnitřního zadržování
Porozumění – proč se to stalo a proč tě to bolelo
Laskavost – k sobě, k tělu, k vnitřnímu dítěti
Sílu – ne tu vnější, ale tichou, hlubokou, vnitřní
Nástroj, ke kterému se můžeš kdykoli vrátit (Ho’oponopono)
„Byla jsem překvapená, jak moc mě to dojalo.
🌕 Odpuštění není konec. Je to začátek.
Odpuštění nezmění minulost. Ale změní přítomnost. A tím i budoucnost. Je to vědomé rozhodnutí žít dál – bez hořkosti, bez výčitek, bez pout.
„Odpustit je akt lásky. Lásky k sobě.“
A ty na něj nemusíš být sám. Na tomto večeru tě tímto procesem provedeme.
🧘 Přijď si zažít vnitřní úlevu a pokoj

Comments