ČAFEC OLIZ Příšerný malý Čafec měl v porodní kleci málo přátel, hlavně kvůli jeho zvyku bodat jiná mláďata, dost hloupá, že se k němu otočila zády. Jak ale rostl a byl moudřejší, Čafec si začal uvědomovat, že nemůže přežít úplně sám, a od té doby si začal sestavovat velmi exkluzivní seznam těch, které by neměl bodat, dokud to opravdu, ale opravdu nebude nutné. Aby ukojil touhu po bodání, bodá do bláta, klacků, brouků nebo čehokoli jiného, co se toulá kolem. Navzdory tomu, že jde o goblina, je Čafec silně alergický na skřetí psy podobné krysám, které Slané Žáby pravidelně chovají jako domácí mazlíčky, takže je pokrytý svědivými, ošklivými mokvajícími vředy. Zatímco většina lidí (a možná i goblinů) by byla z takové skutečnosti zděšena, Čafec považuje své vředy za věrné společníky a vhodné začátky konverzace. Čafec miluje překvapení a raději se ke svým nepřátelům připlíží, aby si překvapení užili společně. Pokud dostane příležitost, také rád zapaluje ohně – zapalování ohňů je Čafecova představa skvělé zábavy, téměř stejně příjemné jako způsobování velkých výbuchů.

POG Pog se hodně chlubí tím, že neslouží nikomu a ničemu, obvykle zatímco na jeho hlavě sedí větší goblin, ale v hloubi duše zbožňuje gobliního hrdinu, poloboha Zarongela. Dokonce se naučil pár triků a modliteb tím, že napodoboval nejnovějšího duchovního kmene Hnusnýho Grimla. Pog cítí božskou výzvu v zabíjení psů, ohni a jízdy na zvířeti. Svoji víru ale zlehčuje a neochvějně trvá na tom, že on a polobůh jsou „jen přátelé“ a „na závazky nejsem ještě připravený…“ Pog zkoušel jezdit na menších mláďatech, aby se více podobal svému božskému hrdinovi, ale technika mu zatím uniká. Doufá, že s jinými tvory to bude snažší. Aby vykompenzoval své naprosté selhání v boji, boje obkročmo na nějaké nestvůře, vkládá Pog většinu své energie do pokusů překonat další posvátné učení svého boha: zabíjení psů. (Ačkoli ještě žádného nezabil, doufá, že to jednoho dne udělá.) A zapalování ohňů (něco, v čem je Pog už docela dobrý).

​