Znáte takový ten pocit absolutního nadšení, když se vám děje něco skvělého? Vaše tělo zalívá blažený pocit, tep se zrychluje? Tak přesně takhle se cítím, když mám v ruce něco na psaní, před sebou svůj milovaný lilac Leuchtturm a všude okolo ještě v ideálním případě journalingové samolepky. Tak podle mě vypadá ráj. A to nejsem věřící. Psaní mě baví od doby, kam moje paměť sahá. Už odmala jsem měla šuplíky plné zápisníků a výstřižků z novin. Většinu úložného prostoru  i teď v dospělosti doma zabírají knížky a boží úlovky z papírnictví.

 

Jak praví klasik, když jsem se ve svém dávném mládí rozhodovala, co dělat, žurnalistika pro mě byla jasnou volbou. Makala jsem na tom, abych se dostala na svoji vysněnou školu, a přestože u přijímaček schopnost psát nikoho nezajímala, dostala jsem se. Vystudovala jsem žurnalistiku na Masarykově univerzitě. A pak utekla z oboru a vystudovala ještě učitelství češtiny, protože každý správný spisovatel přece musí ovládat druhy zájmen a poměry mezi větami hlavními.

 

Teď sice z oboru utíkám zase, protože koučink a terapie je konečně to, co mi po více než 20 letech aktivního studia a seberozvoje dává největší smysl. Ale protože stará láska nerezaví, rozšiřuji naši terapeuticko-koučovací nabídku o kurzy kreativního psaní. A mimochodem, neznám lepší formou terapie než kreativní tvoření. Máte pocit, že si budeme rozumět? Baví vás psát, kreativně tvořit a pak si o tom povídat? Tak se pojďme setkat na jednom z kurzů kreativního psaní. Těším se!